1.4. - aprílově bláznivý mikrosvět

název příspěvku znechuceně nactiutrhá mým bílým krvinkám a odsuzuje jejich imunitní stávku. (omlouvám se všem kdo ví o mikrosvětě lidského těla víc než já, čerpající pouze z několikrát zhlédnutého dílu macha a šebestové). v neděli mizérie, fčera lepší, dneska opět hlavou dolů.. vypadá to, že angína se souvisle přetransformovala v chřipku. za jeden měsíc jsem nemocná víc než za posledních deset let dohromady.
matymu se ale stejně ven nechce, tak se povalujem doma. je srandovní sledovat ho, jak řídí svůj svět aut a plyšáků a přehrává jejich dialogy.. byla jsem celkem dojatá, když si auta začala povídat poprvé. není to tak dávno, a ještě dnes ho víc baví sledovat jak si hrajeme my :-) v případě nouze si ale matesek dokáže hrát chvilku sám, a i ta chvíle má někdy zachraňující efekt.
zdokumentovala jsem náš odpolední po-odpočinkový rituál "poď si chfilku hoviit"... hovit odvozeno od "hovíme si".. prostě se válíme v posteli, pečlivě přikrytí matyho malou peřinkou, někdy si povídáme, někdy jen tak čučíme do stropu anebo já důkladně opusovávám každý kousek matyho čouhajícího nad peřinu a on to trpělivě snáší. a někdy je s náma pod peřinou celá sbírka zvířectva, nebo aspoň nejoblíbenější kočička (zdravíme ratunku a děkujem :-)).
(opět jsem usvědčila lumíka z neschopnosti fotit vevnitř za přirozeného světla :-( )