sníh! a babička ochotná se trpělivě ráchat ve sněhu, poslouchat příkazy kde co jak, a pak bez snah o zachování vlastního díla a nároků na úctu k jejímu úsilí sledovat, jak mates hloubí okénka rázným bušením do stěn, které otřásají celým iglů - to byl asi nejlepší sváteční dar. děkujeme, maruško. (matka jen mentorsky hartusila, že to rozhodně nebude vůbec držet, přihodila pár lopat, a pak když to drželo, zas už prudila, že to brzo spadne. hm.)
18. února 2013 - vojta chvilku sedí
sedí, sedí, protože ho nacpali na parapet, ze kterého sám nesleze. chvilku se smál, chvilku se mně snažil uhmkat abych za něho jezdila autem po posteli, protože na parapetu se chudák bagr málo rozjede, a pak významným blýskáním očí požadoval volnost, rovnost, a možnost dál mi skákat na hlavu a hlavně do objektivu.
17. února 2013 - kluci si čtou
vojta si čte rád, většinou vynosí svoje knížky jednu po druhé. nejšťastnějším ho dělají opakované vtipy, stále stejné čtení. takže nejlíp čte maminka, pochopitelně, protože čte nejčastěj, opakuje se a nadělá u toho nejvíc řečí. matýsek čte jen občas, nemá chuť dělat staršího bratra. ale umí to opravdu dobře. po matýskovi moc stop na knížkách nezůstalo. vojtu podezřívám, že knížky hází a rve proto, aby mohl říct svoje pobavené o-óóóóu!
Žádné komentáře:
Okomentovat