19.2.2008-sokolík

protože jsme už oba strádali dlouhou sociální izolací, rozhodli jsme se vstát rychlej než obvykle a sednout na autobus do příbrami. v úterý a středu je v sokolíku program pro malé děti.. no, mateskovi je to samozřejmě jedno, co je na programu, důležitá je houpačka a hlavně spousta různých aut a traktorů.. první půlhodinu funguju jako podavač a jeřáb, zvedám matesa, který prostě nutně potřebuje vytahat úplně fšecky hračky z polic (a že jich tam je..). pak už si s nima aj dokáže chvilku hrát :-)
dvě paní bavičky dětí obdivuju, mají zvučný hlas, trvalý úsměv na tváři a energie za celý regiment ženských. jasně, děti které se neúčastní programu je vlastně nijak nestresují, přeberou si je jejich maminky. nebýváme jediní, kdo zaplatí padesát korun "jen" za to, aby si jejich dítě mohlo dvě hodiny hrát s cizíma hračkama :-) většina dětí ale pozorně sleduje divadlo, pak zvesela křepčí a vyzpěvuje, a pak běhá po úžasné opičí dráze z laviček, tunelů, domečků, a speciálních velkých gumových tvarů, kterou paní organizátorky ještě několikrát přestaví..
tentokrát mě ale mates překvapil.. sám od sebe se rozhodl absolvovat celé jedno kolečko prolézání a nadlézání. nadšení s náma ovšem nikdo jiný nesdílel, matesek způsobil dopravní kolaps.