mno, zní to náročně, a taky bylo. cesta praha-horní lideč trvá čtyři a půl hodiny. plus dostat se do prahy a z lidče k nám.. a hlavně, byl to první pokus.. celou dobu jsem si říkala, co když dojedeme fšichni zničení, na samé hraně normálnosti, jak se pak dostanem z valach zpátky, když už budem vědět, že vlakem rozhodně né..
celé dopoledne jsme balili, uklízeli odpadkový koš a všecky ostatní věci, které jsme nechtěli nechat feně k hraní, na bezpečná místa.. vzhledem k tomu, že nemáme košík, zdržíme se jen krátce a nevíme ani, jak si poradíme sami se sebou, feninu necháváme na pospas samu sobě.. co se dá dělat..
a celé odpoledne a podvečer jsme cestovali.
zvládli jsme to, my dospělí teda s vypětím všech sil. matesek s velkým nadšením :-) dokonce ho nebavil ani bořek na notebooku, a to už je co říct.. v závěru jsme byli v kupé už jen my a přemíra mateskova extatického skákání, prskání bublin a šplhání se po nás.. fotky jsou dvě, protože dohromady to ilustrují nejlíp.
5 komentářů:
Ta druhá fotka mě velmi pobavila,vidím že jste si cestu pořádně užili ;-))
Petja
...hlavně, že si mladej užívat... :o)
Náhodou na naše výlety vlakem, když jsme byli malí, pořád rádi vzpomínáme, bylo to dobrodrůžo:-) Určitě i Matesek za pár let bude škemrat: "kdy zase pojedeme k babičce vlakeeeem..":-)
Máš nádherného synka ...
jojo co se v mládí naučíš.... jinak moji rodiče bydlí v karolince, to máš už kousek... zajdi mi je pozdravit :-)
Okomentovat