nejtajemnějším místem z celého klobuckého domku je půda. teda, půdu jsem milovala já, přesto, že jsem se jí skoro půl svého života bála, ale bylo to takové příjmné mrazení.. za našeho dětství jsme tam ještě nacházeli spoustu pokladů, kdo ví od kolika předchozích generací. dnes už tam nejsou, a ani přesně nevím kam se poděly.. škoda.. přijde mi, že naše současnost užívá mnohem víc věcí počtem, ale o tom, že by aspoň malý zlomek z nich vykutaly na svých půdách naši prapotomci, o tom pochybuju.. já jsem kdysi snila o tom, že na půdě najdu tajné úkryty obývané nikým jiným neviděnými potvůrkami, ale hledala jsem špatně.. matesovi ke štěstí stačí dědečkova sbírka lyží :-) sídlí tam ty jakože používané (už několik let na sníh čekající), ty co už nejsou provozuschopné (posbírané snad z celého dědova lyžovacího období), a možná nějaké ještě po pradědečkovi.. mates je schopen neuvěřitelně promyšlených postupů a diplomatických snah směřujících k postupnému opakovanému znásilňování jednoho obyvatele za druhým, takže nakonec tráví celý den putováním na půdu, počítáním lyží (dědečkovy, maminčiny, pradědečkovy.....), neustálým probíráním toho, co se s nima dělá a proč tam leží na trámech, a hlavně blaženém stírání prachu na nekonečných dřevěných plochách..
(no, i přes kouzlo toho místa nemám jedinou nematesí fotku.. pořád ještě fotím ve shonu a bez užívání si.. ale už vím, že chci.. tak já se polepším :-) někdy v březnu?? víte přece, že jsem pozadu :-/)
3 komentáře:
DIB krásný portrét a Mates je moc pěkný kluk (děsně mi připomíná nějaké dítko, co znám)
jj moje řeč!Ten ještě pomotá holkám hlavinky!
kluci na pude jsou kouzelni ;)
Okomentovat