heh.. naše šílená fenečka.. kolem dvorku máme kamennou (a cihlovou) zídku. na její roh přijde jednou za čtvrt roku kočka. nedávno jsem ji dokonce osobně viděla, téměř po roce :-O, ne na zídce, ale civilizovaně pochodovala po silnici.. no, pochodovala jenom kousek, pár zlomků vteřiny, které mi zabralo uvědomění si CO je to za kočku. pak mnou projela silná nenávist a kočka zdrhla pod nejbližší plot.. já vím, ta kočka za to nemůže, že máme bláznivého psa. psa, který třicetosmkrát za den vyběhne šíleným tryskem (klidně i z polospánku na gauči!!), téměř nám roztrhne dveře střemhlavým skokem skrz svoji psí díru, a to fšecko ve velmi živé a divoké naději, že tam tu zatracenou kočku konečně načapá.. chvilku se svíjí v marných snahách vyběhnout kolmo po dvouapůlmetrové zídce, a pak si tu rozrytou hlínu, ze které už dva roky nevzešel jediný kus zeleně, spokojeně odnese zpátky do kuchyně. takhle to vydrží čtvrt roku. pak ta potvora kočičí přijde, směje se jí ze zídky do očí, baruna pár dní nespí a řve a běhá, pak postupně otupuje a zase se ji snaží dohnat jenom ve dne.
a když prší... když prší, chodíme doma v botech..
uá!
(ta zvláštní dřevěná skořápka není pozůstatek nějakého dalšího obskurního člena naší domácnosti, ale "mírně" zanedbané víno plazící se nám po části oné zídky..)
1 komentář:
tak tahle se mi moc líbí
Okomentovat