2.3. - ještě jednou..

celodenní ležení v posteli mě fakt nadchlo. nemohla jsem odolat a využila této, nejspíš na dlouho neopakovatelné, příležitosti z plna hrdla :-) chyba byla, že jsem skoro celé odpoledne prospala, a pak v noci několik hodin hledala nějakou správnou uspávací mantru. čím víc se umlaskávání ondrejka jevilo jako chrápací akcelerátor a čím víc jsem si uvědomovala, že jsem se nespavostí nakazila od matyho, protože až do seznámení s mateskovým pojetím neztrácení času spaním jsem byla schopná prospat cokoliv kdekoliv, tím jsem byla vzteklejší. pomohlo to. jak se přiblížil okamžik, v němž by byla moje hlava nucena otřískávat zeď, rezignovala a upadla do bezvědomí rovnou. je to fakt náročné, být nemocná :-)

na fotce je baruna čučící z okna na ulici.. okno je v reálném stavu, většinu doby prostě vypadá takto, pouze tři čtyři hodiny po umytí je to o trošku lepší. vzhledem k tomu, že výhled je stejně dost neutěšený a čisté okno to nijak razantně nezlepší, nechávám baruně volné pole působnosti.
a druhá fotka je památná - netušila jsem, že maty je schopný se sám najíst.. tak ode dneška vím, že to umí, pokud si to obsah talířku zasluhuje. babička maruška nám ale nepodepsala smlouvu na doživotní soukromou pekařku, příští vláčkový dort bude zas napřesrok k svátku.