a pak jsme dlouho stáli v dešti a sledovali, jak chlapi nakládají dva rozřezané smrky, zmasakrované vichřicí. když plný náklaďák odjížděl směrem k našemu domovu, blahořečila jsem mu.. když se těsně před tím, než jsme odbočili, po stejné cestě vracel pro další várku větví, byli jsme oba jurodiví..
vzhledem k tomu, že při vaření oběda matesek vynalezl tu správnou čepici a hrdě mi oznámil "já su kuchař, budu pomáhat", předpokládám, že mi odpustil.
3 komentáře:
Předpokládám, že děti se neumí zlobit dlouho (vzhledem k tomu, že jsem Matyho nechala včera "vyřvat", usínal silně dotčenej a ráno na mě vrhal tak krásný úsměvy:-)) a taky se těším, až budu mít takovýho pomocníka:-)
A nechala sis pomoct?Takovým prímovním kuchařem?
hihi, to je koumák:-)
No to se nedá říct nic jiného, než:jasně Matesku, jsi kuchař, budeš vařit:-)
Okomentovat